Prakticky neuplyne den, aby v Evropě nezbankrotovala nějaká značka nebo eshop, protože je zlikviduje levná konkurence z Asie. Nechci rozebírat, do jaké míry je nastavena ochrana evropských výrobců před levnou konkurencí převážně z Číny. Je jasné, že nedostatečně, i když se v tom zodpovědné autority zjevně snaží něco dělat. Jde to ale pomalu a zatím se zdá, že to není příliš efektivní.
Jenže namísto kňučení, jak nás válcuje záplava rychlého, a ultra rychlého oblečení a jiných nekvalitních čínských produktů, je potřeba si uvědomit, že je to v první řadě zákazník, kdo rozhoduje. Je na každém, jestli si koupí tričko z Temu, vyrobené lidmi v otrockých podmínkách za £5, které se za dva měsíce rozpadne, anebo tričko za £40, vyrobené v důstojných podmínkách za férovou výplatu a které vydrží.
Hongkongská lekce za třicet dolarů
Před lety jsem v jednom obchodě v Hongkongu viděl za výlohou polo trička Fred Perry za $10. Na první pohled to byla velice atraktivní cena, protože v originálním obchodě stály tehdy nějakých $60. Hned mě napadlo, že je to kopie. Kopiím jsem se vždy vyhýbal, ale říkal jsem si, že třeba jde o nějakou druhou jakost, protože to tady stejně šijí a možná tu prodávají kusy, které neprojdou přísnou výstupní kontrolou.
Jelikož jsem už pár kopií této značky v životě viděl a vím, na které detaily se zaměřit, důkladně jsem je prozkoumal. Všechno bylo jako u originálu. Vyšité logo bylo symetrické, husté, bez vynechaných stehů. Etiketa tkaná, vícevrstvá, s rovnými švy. Límec šitý dvěma švy a knoflíky s vyraženým nápisem po celém obvodu. Snad jen hustota textilie mi přišla nepatrně řidší, ale rozhodně to nebylo nic dramatického. Koupil jsem si tři.
Moment pravdy nadešel, když jsem je poprvé vypral. To, co jsem tehdy vytáhl z pračky, mi doslova vyrazilo dech. Nejenže změnily barvu, ale roztáhly se do šířky a naopak délka se výrazně zkrátila. Ještě mokré jsem je hodil do koše. Třicet dolarů v hajzlu.
Moje peníze, moje pravidla
Tahle epizoda pro mě byla ponaučením a navíc to ještě posílilo moji afinitu k této značce. Raději zaplatím jednou za čas pětkrát víc v originálním obchodě, ale trička jsou zachovalá i po mnoha letech. Zároveň mám jistotu, že byla vyrobena v souladu s firemní politikou proti modernímu otroctví, nevyrobily je děti a za dodržení základních environmentálních standardů.
To se snažím dělat i v případě jiných výrobků. V tomto ohledu jsem velmi konzervativní spotřebitel. V průběhu let jsem si tak vytvořil okruh značek, které nakupuju a u nichž také průběžně sleduji i to, jak si vedou na poli etiky.
Ať už jde o pracovní podmínky při výrobě, DEI (diverzita, rovnost a inkluze), nebo třeba sponzoring či charitativní činnost. Od začátku ruské invaze do Ukrajiny je pro mě také významným faktorem, jestli daná firma nadále působí v Rusku.
Pokud by se stalo, že některá z okruhu mých „love brands“ přestává v jakémkoliv ohledu splňovat má očekávání, jde z nemilosrdně z kola ven.
Každý jednotlivec má svobodnou volbu, jestli bude klikajícím robotem, reagujícím pouze na cenu jako Pavlovův pes na klobásu a nebo tím, kdo určuje pravidla.
Pár odkazů:
Užitečná aplikace, která vám pomůže okamžitě zjistit, jestli firma vyrábějící konkrétní výrobek stále působí na ruském trhu a přispívá tak k financování ruských válečných zločinů: Push To Leave App – Support Ukraine through Consumer Freedom
Největší světová udržitelná iniciativa pro pěstování a zpracování bavlny: Better Cotton Initiative: It starts with farmers
Punks proti vykořisťování v textilním průmyslu: Punks Against Sweatshops – Punk Ethics