V závěrečné scéně mého oblíbeného filmu Poslední skaut Joe Hallenbeck (Bruce Willis) vysvětluje svému parťákovi Jimmy Dixovi (Damon Wayans), jak se řeší spory.
Joe Hallenbeck: Žijeme v devadesátých letech. Nemůžeš přijít k chlapovi a jen tak ho nakouřit do ksichtu. Musíš před tím říct nějakou cool hlášku.
Jimmy Dix: Jo, chápu, třeba „Já se vrátím.“
Joe Hallenbeck: Jo, ale něco lepšího. Přetáhni ho surfovým prknem.
Jimmy Dix: A řeknu „jdeme si zasurfovat“.
Joe Hallenbeck: Jo, něco takovýho.
Zkrátka, když chcete někoho sejmout anebo jen vyslat varování, musí to mít grády. Když si osvojíte tohle umění, navíc většinou ani na fyzickou konfrontaci nedojde, protože dotyčný, jemuž je varování určeno, se z dobrý hlášky posere strachy. Když k tomu navíc nasadíte klidný výraz á la Hannibal Lecter, úspěch je prakticky zaručen.
Znal jsem jednoho boxera. Ten řešil většinu problémů pěstma. A to velice úspěšně. Protože mu ale tento způsob řešení konfliktů působil další problémy, osvojil si tuhle techniku. Jednou venčil na Žižkově svého bulteriéra a proti němu šel týpek, který zase venčil pitbulteriéra. Měl skoro dva metry, černou koženou bundu, žádnej krk a záda, na kterých mu mohly přistávat boeingy. Zkrátka ten typ, co v podstatě žije v posilovně. Jeho pitbulteriér nebyl na vodítku a agresivně vyjel po bulteriérovi mého známého. Ten dotyčného slušně upozornil, ať si svého psa hlídá. Načež se mu dostalo odpovědi, ať drží hubu. Můj známý klidným krokem přistoupil k té hoře svalů, podíval se nahoru ve směru, kde byla hlava, a upřeně zíral do Golemovy tváře. Po chvíli ukázal na své boty a aniž by uhnul pohledem, klidným hlasem pravil:
„Prohlídni si tyhle boty. Bude to totiž to poslední, co si budeš pamatovat, až se vzbudíš z komatu. Až budeš chcát do pytlíku a znova se učit mluvit.“
Golem se posral a odkráčel.
No a pak tu máme Donalda Trumpa, který sice rád působí dojmem drsňáka a který navíc rád a často vyhrožuje nejen lidem, ale i státům. Když chce zdůraznit sílu svého tvrzení, často ve své rétorice používá slovní spojení „…jako nikdy předtím“. Před lety například varoval Severní Koreu, že bude čelit ohni jako nikdy předtím. Peklo jako déšť nikdy předtím se snese na Húsíje v Jemenu. Jako nikdy předtím to teď zakusí zase Írán.
Trump navíc tohle spojení užívá i v případech, kdy chce zdůraznit něco epochálně pozitivního. Takže Americe přinesou cla bohatství, jaké nikdo nikdy předtím neviděl. Přijde Zlatý věk, jaký nikdo předtím nezažil. Investoři se do jeho Ameriky hrnou rychlostí, jakou svět dosud nepoznal…
Taková hláška zafunguje jednou, dvakrát. Ale primitivní Trump ji jen v loňském roce použil 194krát. Během kampaně v roce 2024, když sliboval Americe blahobyt a zlaté časy, dokonce 430krát (zdroj: Roll Call, Factba.se). Protože Trump nedisponuje intelektem, který by mu umožnil dodávat svým prohlášením stále nové dramatické efekty, stalo se z „jako nikdy předtím“ klišé, které už nikdo soudný nebere vážně. Pouhý rétorický reflex. Bezobsažné, velké NIC.