Anglické „Lvice“ obhájily titul evropských šampiónek. Je úžasné sledovat, kam se za pouhých pár let posunul ženský fotbal, ještě nedávno považovaný spíše za jakousi kuriozitu, která v lepším případě budila úsměv ve tváři pravověrných fotbalových fanoušků. Cesta, kterou ženský fotbal za těch pár let urazil, je však vskutku obdivuhodná.
Právě skončené EURO ve Švýcarsku překonalo dosavadní rekord v návštěvnosti. Na stadiony dorazilo téměř 750 000 diváků. Například ve Spojeném království sledovalo finále 12,4 milionu diváků, což představuje 22 % celkové populace. Ve Španělsku během finále přesáhl podíl na sledovanosti 45 %, tedy téměř polovina všech diváků u obrazovek sledovala právě tento zápas. Tato čísla jsou fascinující.
Ale zdaleka nejde jen o návštěvnost nebo sledovanost. Ženský fotbal dnes inspiruje tisíce malých holek k tomu, aby si oblékly kopačky a šly za svým snem. Vznikají nové ženské fotbalové týmy, akademie a komunitní programy. Jména jako Aitana Bonmatí, Chloe Kelly, Lucy Bronze, Cristiana Girelli nebo Alessia Russo dnes získávají status sportovních ikon, podobně jako jsme byli dosud zvyklí pouze u jejich mužských kolegů.
V těchto hráčkách vidím stejné průkopnice a hrdinky, jako bývala například Billie Jean King v tenise v 70. letech. Stejně jako ona dokazují, že sport může být mocným nástrojem společenské změny – a nejen na hřišti, ale i ve společnosti, médiích a v srdcích fanoušků.