Letos jsem se rozhodl podniknout několikadenní předvánoční výlet do Athén. Mým cílem nebyly antické památky, ale čtvrť Exarchia. Tato část Athén je dobře známá svým alternativním a anarchistickým duchem. A snad tomu chtěla náhoda, byl to zrovna víkend, kdy se zde konají každoroční protesty proti policejnímu násilí jako připomínka vraždy patnáctiletého Alexise Grigoropoulose, zastřeleného policistou v roce 2008. A snad je to dvojitá náhoda, že je to po 35 letech téměř na den přesně, kdy jsem se účastnil velkého protestu proti policejnímu násilí v německém Göttingenu.
Rok 1973: Povstání proti vojenské juntě
Podobně jako berlínský Kreuzberg, Christiania v Kodani nebo St. Pauli v Hamburku patří Exarchia k evropským centrům antiautoritářského hnutí a alternativní kultury. Její novodobá historie se začala psát v roce 1973. Ten je spjat s krvavým potlačením studentského hnutí proti vojenské juntě, která od roku 1967 vládla v Řecku. V den připomínky Mezinárodního dne studentstva 17. listopadu studenti tehdy obsadili budovu Národní technické univerzity v Exarchii a vyhlásili odpor proti režimu, který omezoval svobodu a demokracii. Ulice Exarchie se staly centrem protestů. Studenti stavěli barikády, tiskli letáky a volali po svobodě slova a života. Junta odpověděla brutální silou, kdy tanky vnikly na univerzitní pozemky a následná střelba si vyžádala desítky mrtvých a stovky raněných. Vojenská junta pak definitivně padla o několik měsíců později. Mimochodem, původní více než padesát let stará kovová brána, vyvrácená tehdy tanky, je stále k vidění jako památník u vchodu do univerzitního areálu.
Exarchia dnes
Současná podoba Exarchie je tvořena pestrou směsí obyvatel: studentů, intelektuálů, muzikantů, squatterů, migrantů i starých Athéňanů. Je zde také silně cítit vzájemná solidarita a touha žít po svém bez zásahu státní moci. V posledních letech zde vyrostla síť squatů, které poskytovaly bydlení migrantům a uprchlíkům mimo oficiální státní systém. V opuštěných domech našly útočiště především rodiny s dětmi a zranitelné osoby, které by jinak skončily v přeplněných táborech nebo na ulici. Squaty fungovaly na principech solidarity, samoorganizace a vzájemné pomoci, a to bez státních dotací. Po zásahu státu ale byly postupně vyklizeny a solidarita s uprchlíky se přesunula převážně do bytů. Zdejší ulice jsou také plné knihkupectví, kaváren, malých obchodů, comic shopů, barů a nočních klubů. Zdi budov jsou souvisle pokryté graffiti a politickými plakáty. Fasády slouží jako pomníky, které ukazují tváře i jména padlých a umučených bojovníků za svobodu z celého světa. Tato rozmanitost, kreativita a odhodlání jí dávají jedinečný charakter. Exarchia je zkrátka živoucím symbolem odporu, kde hněv nestydne a ideály v průběhu let nijak nezměkly. Fotogalerie z Exarchie je ZDE.
Vražda Alexise Grigoropoulose a protesty proti policejnímu násilí
Jak už jsem psal v úvodu, 6. 12. 2008 byl policistou v Exarchii zastřelen teprve patnáctiletý Alexis Grigoropoulos. Dotyčný policista Epaminondas Korkoneas uvedl, že Alexis s kamarádem hodili po jejich projíždějícím policejním autě láhev. S kolegou Vasilisem Saraliotisem se tedy vrátili za chlapci pěšky, aby jim „dali lekci“. Korkoneas vytáhl pistoli a podle své výpovědi prý vystřelil dva varovné výstřely. Oba ale mířily přímo do hrudi patnáctiletého Alexise. Následné vyšetřování prokázalo, že se jednalo bez nejmenších pochybností o chladnokrevnou vraždu. Korkoneas dostal v roce 2010 doživotí. Jeho kolega deset let, ale zanedlouho byl propuštěn. V roce 2019 byl Korkoneasův trest po odvolání snížen na 13 let a vzápětí byl také propuštěn, protože si odseděl potřebnou část tohoto trestu. To rozpoutalo další rozhořčení nejen mezi komunitou Exarchie.
Už od rána jsem zaregistroval v okolí náměstí Omonia zvýšenou policejní aktivitu. Policajti v plné zbroji s přilbami, štíty, obušky a slzným plynem. Nechyběla vodní děla. Stejně tak se začaly objevovat skupinky protestujících. Většinou studenti, ale nechyběli ani vizuálně jednotní, černě odění „black bloc“, s motocyklovými přilbami, svírající bytelně dřevěné násady s rudo-černými anarchistickými prapory. V podvečerních hodinách vyrazil průvod asi 5000 lidí za hlasitého skandování na cestu ulicemi. V jednu chvíli se čelo snažilo odbočit z předem oznámené trasy. Cestu zatarasil kordon těžkooděnců. Došlo k prvním potyčkám. Policajti použili ohlušující granáty a slzný plyn. Oblak dráždivého plynu se následně valil širokou ulicí až na rozlehlé náměstí Omonia. Lidé na venkovních zahrádkách i kolemjdoucí si utírali slzící oči a probudili se dokonce i do té doby na zemi v klidu pospávající bezdomovci, zahrabaní mezi hadry a kartonovými krabicemi. Všude byl slyšet dávivý kašel. Skupina holek ošetřovala tržnou ránu na hlavě nějakého kluka. Protestující se následně rozdělili. Někdo šel domů a někdo pokračoval k pietnímu místu Alexise Grigoropoulose v Exarchii. Zpravodajské servery psaly, že bylo zadrženo několik desítek lidí, z nichž čtyři byli nakonec obviněni.
Pár tipů
Hotel Elikon, kde jsem bydlel, mohu doporučit jako ideální základnu, ať už se vydáte do Athén za památkami nebo za nočním životem Exarchie. Nachází se v těsné blízkosti náměstí Omonia, odkud se dostanete pohodlně metrem na letiště nebo k Akropoli, kde jste za 15 minut. Do uliček Exarchie je to méně než deset minut pěšky. Stejně tak do Národního archeologického muzea. Na Akropoli je každou první neděli v měsíci vstup zdarma. Pokud jste milovníci ryb a mořských plodů, určitě navštivte Trata Fish Tavern v Exarchii. Naprosto famózní!