Návštěva Londýna je takřka vždy spojena s ikonickými pamětihodnostmi. Každý chce fotku u Big Benu, jiný touží po procházce Hyde Parkem nebo se rozhodne pro návštěvu některé ze slavných galerií či muzeí (do většiny z nich je vstup zdarma).
Pokud však toužíte navštívit méně známá místa a zajímá vás alternativnější tvář Londýna, připravil jsem pro vás pár tipů.
Brick Lane
Tahle pulzující ulice se nachází kousek od stanice metra Aldgate East ve východním Londýně. Její historie sahá téměř 500 let zpět. Dnes je centrem bangladéšské a indické komunity – ale nejen to. Brick Lane je zároveň obrovskou graffiti galerií pod širým nebem.
Svá díla zde mají streetartoví umělci z celého světa a některá jsou opravdu fantastická. Najdete zde tvorbu Banksyho, například opici na mostě přetínajícím Brick Lane ze zvířecí série z roku 2024. Dále zde najdete díla umělce jménem Stik, muraly od Belgičana ROA nebo portrét Audrey Hepburn od francouzské umělkyně Zabou. A pokud se budete dobře dívat, v záplavě motivů a barev objevíte i mozaiky od Invadera – francouzského umělce inspirovaného retro videohrami.
A když vám po kulturním zážitku vytráví, máte na výběr z nepřeberného množství výborných indických nebo bangladéšských restaurací (pozor, mnohé z nich provozují muslimové, takže alkohol se zde nepodává). Ten si ale můžete dopřát v některém z místních barů či pubů.
Pokud zrovna nemáte chuť na kari, rozhodně doporučuji navštívit legendární židovskou pekárnu Beigel Bake, která je v provozu 24 hodin denně. Jejich Salt Beef Beigel je neskutečná delikatesa, dnes už světově proslulá.
Za návštěvu stojí také kultovní obchod s nepřeberným množstvím vinylů Rough Trade East. Toto nezávislé vydavatelství funguje od roku 1978. Prvními nahrávkami, které vydali, byly singly od Cabaret Voltaire a Stiff Little Fingers, a jako jeden z prvních obchodů vůbec začali na konci sedmdesátých let prodávat desky The Clash.
Brick Lane je také plná second handů, vetešnictví a o víkendu tu probíhají pouliční trhy s více než 200 stánky.
Leake Street Tunnel
Pokud už máte hotovou fotku u Elizabeth Tower (Big Ben), stačí přejít most na druhý břeh a po chvíli dorazíte k dalšímu ikonickému místu londýnské graffiti scény.
Leake Street Tunnel je celý pokrytý graffiti. Jakmile do něj vstoupíte, ocitnete se v magickém světě fantazie. Je to zážitek sám o sobě (s jointem možná ještě výraznější. Na LSD už se ale možná zpátky nikdy „nevrátíte“ 😊).
Kew Gardens
Pokud si chcete od londýnského shonu opravdu odpočinout, vydejte se do jihozápadního Londýna, do čtvrti Richmond. Zde se od roku 1759 nachází Královská botanická zahrada Kew.
Osobně jsem vždy preferoval zoologické zahrady před botanickými, ale v Londýně je to naopak. Londýnská zoo se rozhodně nevyrovná té pražské a její návštěva jsou podle mě vyhozené peníze. Zato botanická zahrada je famózní. Rozkládá se na rozsáhlých pozemcích, v obrovských sklenících najdete rostliny z celého světa.
Zahrada nabízí také možnost relaxace. Můžete si sednout do trávy a užívat si pro Londýn tak nezvyklý klid. Při procházkách po upravených cestičkách obdivujete nejen flóru, ale i umělecká díla, jako například The Hive – fascinující dílo věnované včelám od britského umělce Wolfganga Buttresse. Nebudu vám prozrazovat, o co jde. To musíte zažít sami, všemi smysly.
Eel Pie Island
Skutečná lahůdka, o které neví ani mnozí Londýňané. Eel Pie Island je malý ostrůvek na Temži o rozloze necelých 4 hektarů a nachází se rovněž ve čtvrti Richmond.
V 60. letech byl ostrov centrem největší hippie komunity v Británii. Vše se točilo kolem místního hotelu, kde pravidelně vystupovaly kapely jako Rolling Stones, The Who, The Yardbirds či Pink Floyd. Hotel byl uzavřen v roce 1967 a s jeho koncem se vytratil i étos květinových dětí. Krátce byl znovu otevřen v roce 1969. Tehdy zde hráli Black Sabbath nebo Genesis, na chvíli ho taky obsadila skupina anarchistů. Vše skončilo definitivně v roce 1971, kdy hotel za záhadných okolností vyhořel a lehl popelem.
Dnes ostrov obývá kolem 100 lidí, z nichž velkou část tvoří umělci. Přístupný je pouze po mostě z Twickenham Embankment, ale většinu roku je jako soukromý pozemek veřejnosti uzavřen.
Výjimkou jsou dva víkendy v létě. Vždy na přelomu června a července – a jeden víkend v prosinci. Vstup je zdarma, ale je nutné si předem zarezervovat časový slot. Umělci otevřou své ateliéry a dílny, kde nabízejí svá díla k prodeji.
Více informací naleznete zde: OPEN STUDIOS | Eel Pie Island Artists
Brighton
A pokud si chcete od Londýna odpočinout úplně, stačí sednout na vlak a za hodinku jste v přímořském městě Brighton. Ačkoliv má téměř 300 tisíc obyvatel, životní rytmus je tu výrazně pomalejší než v Londýně. Úzké uličky s hospůdkami, bary a kavárnami ve čtvrti The Lanes působí uvolněně a přívětivě.
Brighton je často vnímán jako bašta ekologického aktivismu, občanské angažovanosti a inkluzivity. Brighton Pavilion byl prvním volebním obvodem v celé Británii, který si zvolil poslance za Green Party, a v této tradici pokračuje i dnes. Město je také známé jako jedno z nejvíce LGBTQIA+ přátelských míst v Británii. Do místního zastupitelstva byli poprvé v celé Británii například zvoleni transgender zástupci.
Brighton je také domovem mnoha umělců. Mezi nejznámější obyvatele patří zpěvák Nick Cave, kterého můžete při troše štěstí osobně potkat. Dále zde žijí Fatboy Slim nebo David Gilmour z Pink Floyd. Nějaký čas zde žila také herečka Cate Blanchett a také zpěvačka Adele. Punková legenda Charlie Harper si užívá stáří v nedalekém Seafordu. Z mladší punkové generace lze zmínit například kapelu Bar Stool Preachers.
V horkých letních dnech je však lepší se Brightonu vyhnout. Na místní pláže totiž míří desetitisíce Londýňanů a hustota obyvatel tu překonává i Londýn…ba co víc, v takových dnech připomíná spíš Kalkatu.
Na začátku června se zde také každoročně koná slavný Great Skinhead Reunion, což je třídenní setkání skinheads z celé Británie i ze zahraničí s koncerty oi!, ska, reggae a punkových kapel. Atmosféra je fantastická.
