Je zajímavé sledovat, jak se v multikulturním Londýně odráží válka na Blízkém východě. Londýn je místem, kde žije minimálně 40–60 tisíc Íránců. Silná koncentrace obchodů, restaurací, komunitních center a politicky aktivní diaspory se nachází především na Ballards Lane v North Finchley, přezdívané „Malý Teherán“. A jak by se dalo očekávat, tato diaspora je výrazně rozdělená. Žijí tu jak stoupenci teokratického režimu, tak jeho odpůrci, mezi nimiž je mnoho exulantů z řad novinářů a disidentů.
Demonstrace odpůrců režimu
Před časem jsem byl na protestu Ukrajinců před sídlem premiéra. Na nedalekém Trafalgar Square ve stejnou dobu probíhalo shromáždění íránských odpůrců režimu. Po jeho skončení se průvod vydal směrem k ukrajinské demonstraci a když kolem ní procházel, Íránci se s Ukrajinci objímali, společně skandovali a mávali ukrajinskými a předrevolučními íránskými vlajkami (vlajka má ve středu na bílém poli symbol lva a slunce). Bylo to silné a cítil jsem z toho, že oba tábory spojuje především touha po svobodě. Úplnou náhodou jsem včera při procházce jarním Londýnem opět narazil na demonstraci Íránců protestujících proti teokratickému režimu. Ulicí se valila vlna předrevolučních íránských vlajek, mezi nimi americké i izraelské, a všude bylo vidět portréty Rezy Pahlavího. Moc bych jim přál, aby současný režim padl, ale zároveň si uvědomuju, jak nesmírně těžké to bude. Je jasné, že Spojené státy sledují především vlastní zájmy, které se s těmi jejich do určité míry prolínají, ale nevyzpytatelný Trump je může kdykoli opustit nebo prodat. Izrael, se kterým se americké zájmy prolínají o poznání víc než s íránskou opozicí, a který si jede svou linii, jakmile dosáhne svých cílů, věc pro něj končí. Izraelcům je v zásadě jedno, kdo bude v Íránu u moci, pokud pro ně nebude představovat hrozbu.
Demonstrace příznivců režimu a zákaz pochodu
A pak jsou tu demonstrace příznivců režimu. Britská vláda letos poprvé od roku 2012 zakázala plánovaný Al Quds Day pochod stoupenců režimu v Londýně poté, co Metropolitní policie varovala před „vážným rizikem narušení veřejného pořádku“ kvůli rozsahu akce a několika protidemonstracím. Ministryně vnitra Shabana Mahmood zákaz schválila s odkazem na napjatou situaci na Blízkém východě a možné střety mezi provládními skupinami a jejich odpůrci. Místo pochodu byla povolena jen statická demonstrace pod přísným dohledem.
Citát člověka, jehož režim povraždil a umučil tisíce Íránců a jeho následovníci další desetitisíce.
foto: REUTERS/Jaimi Joy/File PhotoREUTERS/Jaimi Joy/File Photo
Na jejich demonstracích vlají vlajky současné Islámské republiky, kde je uprostřed bílého pole znak „Allah“ a na okrajích zeleného a červeného pruhu je 22× nápis „Alláhu Akbar“. Kromě nich tam můžete vidět hodně palestinských vlajek, ale také třeba portréty ajatolláha. A tak jako se protirežimní Íránci objímají s Ukrajinci, tady jdou v jednom šiku stoupenci teokratického režimu se zástupci propalestinské levice, což mi přijde už dost velký bizár. Marxova charakteristika náboženství jako „opia lidstva“ zkrátka už dnes zřejmě neplatí. Doba se mění. Kdo ví, brzy možná uvidíme tuhle část levicových aktivistů i na neonacistických demonstracích, protože sionismus je přece jejich společným nepřítelem.