Občas čtu v různých médiích o hrozivé bezpečnostní situaci v Londýně, o „no-go“ zónách a podobně. Také to pravidelně papouškují různí influenceři, populističtí politici a jiní chytráci. Když se jich ale zeptáte, kde ty „no-go“ zóny konkrétně jsou, mlčí. Já třeba osobně o žádné nevím a to mám Londýn za ty roky celkem slušně prochozený, ve dne i v noci.
Vágnerův bezpečnostní paradox
Před časem mě dostal extrémní rybář a hvězda National Geographic Jakub Vágner, který si v nějakém rozhovoru pochvaloval, jak je v Amazonii v porovnání s Londýnem bezpečno. Srovnávat Londýn s hustotou zalidnění 5700 obyvatel/km² s amazonským pralesem, kde je hustota zalidnění 0,5 obyvatel/km², to už vyžaduje slušnou dávku ignorantství. Nemusím mít zrovna Nobelovu cenu za matematiku, abych si z toho statisticky odvodil, že v Londýně je určitě mnohem vyšší šance, že vás přepadnou, okradou nebo že vás třeba srazí auto. V Amazonii zase máte mnohonásobně vyšší šanci, že vás uštkne had nebo že vám při koupání do močové trubice zalezou rybičky candiru. Pokud vás tedy dřív pod vodu nestáhne anakonda.
Stejně jako je pro městského člověka těžké přežít v divočině, pro člověka z divočiny je stejně těžké přežít ve městě. Zkrátka každé prostředí vyžaduje řídit se pravidly, která pomohou snížit riziko nebezpečí, ačkoliv ho nelze nikdy zcela eliminovat. Tak jako v každém větším městě, včetně Prahy, existují i v Londýně čtvrti s vyšší zločinností. Prostě se ale neprocházíte s rolexkama za 100 tisíc liber po Lewishamu nebo Croydonu. Stejně jako si na Sahaře nerozbalíte spacák před soumrakem, aby vám pod něj nenalezli štíři a další havěť.
Gangsta dorost: levná krev pro rychlé prachy
Londýn je v médiích poměrně nechvalně známý útoky nožem. To je velký problém, nicméně je potřeba mít na zřeteli, že se většinou jedná o vyřizování si účtů mezi gangy. Smutné je, že se často jedná o mladistvé. V některých lokalitách používají gangy k distribuci drog nezletilce. Když pak nějaký kluk prodá zboží nebo to sám vyjede a nezaplatí, najmou si dealeři jiného mladistvého, který provinilce za pár set liber bez váhání pobodá jako varování ostatním. Díky jeho nízkému věku mu pak hrozí mnohem nižší trest a navíc si „udělá jméno“. Nezřídka jsou proto pachatelé i oběti náctiletí. V novinách, honících se za prodejností, už pak jen vidíme palcové titulky a ideálně fotografie plačících matek, svírajících v rukou zakrvácená trička svých dětí. To, že se nestaraly o to, co jejich děti dělají ve volném čase, a že na ně v podstatě úplně sraly, se už v článcích pod nimi samozřejmě nedočteme.
Poměrně časté tu jsou krádeže mobilních telefonů. Jdete po ulici, čumíte do telefonu a v tom k vám na elektrokole přijede týpek a mobil vám vytrhne. Než se nadejete, je fuč. Pokud používáte mobil na ulici, je vždy dobré mít přehled, co se děje okolo vás. Já ho mám pojištěný, což mi standardně nabídla banka jako benefit k účtu. Fotky a další důležité věci mám zálohované na iCloudu, tudíž pokud o něj přijdu, je to vcelku zanedbatelná nepříjemnost. Přes internet ho zablokuju a smažu všechna data. Důležité je mít na paměti, že když už dojde na konfrontaci, ani ten nejdražší telefon na světě nestojí za případnou újmu na zdraví, zvláště pak, pokud čelíte přesile. Základní pravidlo, které vás naučí v každé dobré škole sebeobrany nebo bojových umění, zní: „Vykašlete se na ego a pokud to jde – utečte.“
Jak se neobléct do problémů
Londýn a Anglie vůbec je zemí fotbalu. Takže je například dobré nenosit modro-vínovou kombinaci barev v jižním Londýně, což jsou barvy West Hamu a co si to některý z místních příznivců Millwallu může vyložit jako otevřenou provokaci. Mezi těmito kluby totiž panuje desítky let obrovská nevraživost. Tohle jsou ale věci, o kterých pralesní muž Vágner nemá tušení a pak nemá ani šanci pochopit, proč ho zničehonic třeba v Bermondsey někdo na ulici jen tak nakouří přímo do ksichtu. Ochotně se ale v médiích následně rozpovídá o bezuzdném násilí v londýnských ulicích. Přitom se jedná o stejný princip, kdy spolu válčí indiánské kmeny v jeho milované Amazonii.
Stačí mozek a mapa
Závěrem bych dodal, že než se vypravíte do Londýna, je určitě dobré si předem zjistit něco o lokalitě, kde budete ubytovaní a kde se hodláte pohybovat. Díky Google Street View si můžete oblast předem doslova projít. Já to tak dělám před každou cestou. Díky tomu jsem bez újmy přežil procházky po jamajském Kingstonu nebo filipínských slumech. V Londýně rozhodně nemusíte mít strach a to ani v noci. Pokud budete dodržovat základní pravidla a používat hlavu, šance, že přijdete k nějaké újmě, není o nic větší než v kterémkoliv jiném evropském městě.