Včera jsem koukal na poslední koncert Ozzyho v Birminghamu, kam mu přijelo kromě 40 tisíc fanoušků vzdát hold mnoho ikon rockové hudby. Od Guns N’ Roses, přes Metallicu, Anthrax, Panteru, Slayer až po Stevena Tylera z Aerosmith nebo Rona Wooda z Rolling Stones.
Včera mi došlo, jak i mě Ozzy a Black Sabbath ovlivnili. Například když jsme si jako děti za hluboké totality potichu mezi sebou frázovali:
„My jsme Black Sabbath, utíkáme z Ruska na Západ, my kopějky nechceme, s těma si prdel vytřeme.“
Vzpomínám si také na tehdejší „somráky“, kteří se kromě dlouhých umaštěných vlasů, pivně-cigaretového odéru a rozpadajícího se džínového kompletu, vyznačovali přes rameno zavěšenou khaki látkovou mošnou. Tuším, že původně určenou pro nošení plynových masek. Na ní nemohl chybět fixou napsaný nápis BLACK SABBATH a namalovaný kříž. Pro komunistický režim noční můra. Pravý opak upravené a vždy usměvavé socialistické mládeže.
Desky Black Sabbath se stejně jako desky jiných západních rockových kapel samozřejmě v Československu prodávat nemohly, protože se jednalo o symbol kapitalistické úpadkové kultury. Pašovaly se ze Západu nebo z Maďarska (tam byl režim poněkud benevolentnější) a následně prodávaly na černém trhu. Jejich vlastnictví se rovnalo malému pokladu.
Spolužákův starší brácha jednu takovou měl. Bylo to někdy na začátku 80. let a když mi ji pustil, bylo to něco úplně jiného než hudba, kterou jsem dosud znal. Znělo to jako z jiné planety. Stejně tak obal. Vyzařovala z něj temnota a mysterióznost. Držet ji v ruce bylo jako svírat posvátný artefakt.
Dnešní tisk v souvislosti se včerejším koncertem o něm píše jako o jedné z největších událostí v dějinách heavy metalu. Také zmiňuje celé generace kapel, které Black Sabbath a Ozzy ovlivnili. Ale nebyli to jen muzikanti a příznivci heavy metalu na Západě. Byly to také statisíce mladých lidí za železnou oponou, kterým jejich styl a hudba umožňovaly aspoň na chvíli vystoupit z uniformovaného a bezduchého světa totalitní společnosti.
Díky za to!
DÍKY BLACK SABBATH! DÍKY OZZY! ♥