Psal se rok 2012. Tou dobou jsem žil už dva roky v Austrálii a právě přemýšlel, kam pojedu na dovolenou. Řekl jsem si, že by bylo zajímavé podívat se někam co nejdál od středu Evropy, odkud pocházím, a využít k tomu svou současnou polohu na východním pobřeží Austrálie. Na internetu jsem našel stránku s nástrojem, na kterém jsem označil rodné Pardubice v Česku a přímkou protnul zeměkouli. Bod, který mi to ukázalo na druhém konci naší planety, leží uprostřed nekonečných vod Tichého oceánu. Tak jsem hledal nejbližší pevninu. A tou byly Cookovy ostrovy — tichomořský ráj uprostřed Pacifiku.
Z Brisbane jsem letěl nejdříve do Aucklandu na Novém Zélandu a odtud několik dalších hodin do hlavního města Avarua na ostrově Rarotonga. Najednou jsem se ocitl téměř 20 tisíc kilometrů od své rodné hroudy. Na místním tržišti jsem si koupil ze dřeva vyřezanou figurku místního maorského boha jménem Tangaroa. Ten je v místní mytologii pánem moře a plodnosti.
Jednou večer jsme na hotelu, ještě s jedním Němcem a Japoncem, popíjeli pivo. A té horké tropické noci pod oblohou plnou hvězd se zrodil nápad, že tuhle figurku budu brát s sebou a fotit všude na svých cestách.
Za těch třináct let se mnou Tangaroa procestoval desítky tisíc kilometrů. Plavili jsme se na zaoceánské lodi na Novou Kaledonii a Vanuatu. Přejel se mnou Austrálii z východu na západ. Přes Bali, Borneo až do Hongkongu. Dělal mi společnost na Filipínách i v Japonsku. Vyčítavě na mě hleděl, když jsem hulil obrovské jointy na Jamajce, fandil se mnou na stadionu FC St. Pauli v Hamburku. Za Bohemkou jsme spolu vyrazili za polární kruh do Norska nebo do černé Afriky.
Jsem si jistý, že žádný předmět a pravděpodobně ani žádný člověk původem z Cookových ostrovů toho neprocestoval víc než tenhle můj věrný souputník.
ZDE naleznete některé fotografie z našich společných cest.
Tangaroa na cestách