V roce 1994 se australský ranger David Noble vydal na canyoningový výlet do hlubokých, těžko přístupných roklin v oblasti Wollemi National Park v Novém Jižním Walesu. V jedné z úzkých soutěsek, kam se běžně nikdo nedostane, narazil na skupinu zvláštních stromů s neobvyklými větvemi a charakteristickou „bublinkovou“ kůrou. Neodpovídaly žádnému známému druhu australské flóry, a tak Noble odebral vzorky a předal je odborníkům.
Následovala senzace. Botanici zjistili, že nejde jen o nový druh, ale o zcela nový rod, známý do té doby výhradně z fosilií. Objev byl okamžitě označen za botanický ekvivalent nálezu živého dinosaura. Strom byl pojmenován Wollemia nobilis (Wollemie vznešená). Fosilní záznamy ukazují, že rod Wollemia existoval už v době dinosaurů, před více než devadesáti miliony let. Po jejich vymizení se však stopy po něm ztratily a dlouho se mělo za to, že nepřežil do současnosti. Lokalita byla okamžitě utajena, aby se zabránilo poškození populace a zejména zavlečení chorob, které by mohly malé společenství stromů zničit. Ve volné přírodě totiž roste jen několik pár desítek dospělých jedinců na několika málo izolovaných místech pouze ve Wollemi National Park.
Wollemie se také pěstují v botanických zahradách po celém světě, aby se zvýšilo povědomí o druhu a snížil se tlak na divoké stromy.
Tenhle příběh mě zaujal natolik, že jsem si sehnal několik semínek. Koupil jsem speciální kyselou půdu a květináče. Někdy v prosinci jsem je začal vysazovat zhruba ve čtrnáctidenních intervalech. Ve svém malém londýnském bytě, který už teď slouží jako sítotisková dílna, jsem tak založil i lesní školku tohoto kriticky ohroženého druhu a zapojil se tak do celosvětové záchranné akce. Květináče jsem si pečlivě označil podle data výsevu a také je rozmístil na různá místa podle světelnosti. Po celou dobu jsem půdu pravidelně rosil a trpělivě čekal. Dlouhé týdny se nic nedělo a už jsem pomalu propadal skepsi. Wollemie je totiž dobře známá svou velmi nízkou klíčivostí.
Až před pár dny přišel zlom. V jednom z květináčů se objevily dva miniaturní stonky. Teď nastává kritické, zhruba dvoutýdenní období, kdy se rozhodne, jestli mladé rostlinky přežijí. Až trochu zesílí, budu je muset přesadit. A mám už i další plány. Protože Wollemie snese anglické podnebí, hodlám ji v budoucnu zasadit někde venku. Místo budu muset pečlivě vybrat, nejen s ohledem na vhodné místo k vegetaci, ale jelikož cena zhruba metr vysokého stromku se pohybuje okolo £1000, nechci, aby tuto živoucí fosílii někdo ukradl. V Londýně bude růst Dusbova wollemie.