Mládež závadová
Psal se rok 1987. V Sovětském svazu už dva roky běžela politicko-ekonomická série reforem pod názvem „Perestrojka“, jejímž cílem bylo liberalizovat zkostnatělý socialistický systém ve snaze zachránit jeho holou existenci. Sověti, kteří do té doby vše řídili, najednou přestali svým vazalským státům diktovat a v určité míře je nechali, aby si o svých záležitostech rozhodovaly samy. To bylo do té doby nemyslitelné. Českoslovenští komunisté po čtyřiceti letech sovětského direktivního řízení nebyli samostatného rozhodování schopni, a tak reformy v myšlení i rozhodování přicházely jen velmi pomalu. Mnohdy pomaleji než v samotném Sovětském svazu. Tehdy jsem chodil do druhého ročníku gymnázia a jednou jsme se třídou jeli na výstavu nazvanou „Závadové skupiny mládeže“, aby nám učitelé jako varování ukázali odstrašující případy, kdy se chování mládeže neslučuje se socialistickou morálkou. Ve vitrínách byly džínové bundy s heavy metalovými nášivkami, kožené bundy s pyramidami, boxery, nože a dokonce malý model tanku, který střílel malorážkové náboje (asi nějaký závadový modelář). A taky tam byla placka Sex Pistols a na ní čtyři týpci s britskou vlajkou v pozadí. Naprosto mě uhranula. Líbil se mi jak ten název, tak grafika. Spolužák Víťa, který poslouchal black metal, mi řekl, že jsou to pankáči a že je má doma nahrané. Druhý den mi do školy přinesl na kazetě Nevermind the Bollocks, Here’s the Sex Pistols. Ta muzika mě okamžitě dostala. Manšestráky, které máma sehnala pod pultem v Prioru, jsem hodil na dno skříně a místo nich si rozpáral džíny. Slušňáckou bundu jsem vyměnil za starou, odřenou vepřovici, kterou jsem od jiného spolužáka koupil za 50 Kčs. Stal jsem se hrdým členem závadové mládeže.
Mládež oslavovaná
Nyní se píše rok 2025. Svět se za tu dobu hodně změnil. Socialismus se zachránit nepodařilo, já se zdárně přibližuji seniorskému věku. Jen závadnej jsem stále. V londýnské čtvrti Camden Town se bude v prosinci otevírat Muzeum mládežnické kultury, naprostý světový unikát. Přesný opak té debilní propagandistické výstavky, kam jsme museli se školou povinně tehdy před 38 lety. Nepůjde jen o klasickou instituci s vitrínami a artefakty, ale o živý archiv, komunitní platformu a kulturní laboratoř. Dokumentuje, oslavuje a analyzuje mládežnickou kulturu od 20. let 20. století po současnost: od teddy boys, mods, skinheads, punks, ravers, emos, goths, až po K-pop, TikTok a queer zines. Cílem je ukázat, jak mladí lidé formovali společnost, módu, hudbu, protesty, identitu a kreativitu. Bude obsahovat fotografie, fanziny, osobní příběhy, rozhovory, plakáty, oblečení a další materiály od lidí z celé Británie i světa a spolupodílet se na tom může úplně každý. Místo elitních kurátorů sbírá příběhy přímo od lidí. Každý může přispět svým zážitkem, fotkou nebo vzpomínkou. Tohle byste si během návštěvy Camdenu rozhodně neměli nechat ujít.
Za tento počin patří dík zakladatelům a patronům: The National Lottery Heritage Fund, Fred Perry a City Bridge Foundation.