Britské doplňovací volby konané 26. 2. v Gorton & Denton (Greater Manchester) otřásly politickou scénou víc než kterýkoli jiný lokální souboj posledních let. Obvod, který byl po generace považován za nedobytnou baštu Labour, poprvé padl do rukou Zelených, zatímco Reform UK se získala druhé místo a vládní strana skončila až třetí. Výsledek, který by ještě před pár měsíci působil jako politická fantazie, se stal realitou a odhalil hlubokou nespokojenost voličů s mainstreamem, únavu z labouristické vlády i sílící hlad po alternativách.
Vítězství Hannah Spencer, instalatérky a zastupitelky, tak není jen jednorázovým protestem, ale symptomem širšího posunu, který může v příštích letech významně přepsat mapu britské politiky. Po tomto vskutku šokujícím výsledku podala krajně pravicová a populistická Reform UK stížnost na porušení voleb kvůli tzv. „family voting“ a obvinila Zelené z propagace sektářství.
Když to vezmu postupně: „family voting“ je v britském volebním systému označení pro situaci, kdy jeden člen rodiny ovlivňuje nebo přímo kontroluje hlasování druhého. Typicky tak, že s ním vstoupí do volební kabinky, sleduje jeho volbu nebo mu říká, komu má dát hlas. Přestože se to může tvářit jako „nevinná pomoc“, jde o porušení principu tajného hlasování a od roku 2023 je tato praxe v UK nelegální. Pozorovatelé ji přitom v některých komunitách zaznamenávají opakovaně a v posledních doplňovacích volbách v Gorton and Denton hlásili výskyt “family votingu“ v desítkách procent sledovaných místností. Umím si představit, že v silně patriarchálně založených muslimských rodinách může být tento fenomén poměrně běžnou praxí. Zároveň si ale musím položit otázku, od čeho je tam volební komise, jejíž povinností by mělo těmto případům zabránit přímo na místě.
Další obvinění se týká sektářství. Reform UK ve svých reakcích naznačuje, že v některých částech obvodu docházelo k hlasování podle skupinové identity, tedy k situaci, kdy voliči údajně volili „blokově“ na základě náboženské či etnické příslušnosti spíše než podle programů jednotlivých stran. Jako důkaz předkládá jeden z předvolebních letáků, na kterém je kandidátka Hannah Spencer vyfocena před místní mešitou, s šátkem keffija a textem v jazyce urdu, kterým se mluví převážně v Pákistánu, odkud pochází významná volební komunita v Gorton & Denton. Zástupci Reform UK zároveň zmiňují, že v předvolební kampani aktivisté Zelených často přesvědčovali voliče, aby volbou Zelených „potrestali vládu Keira Starmera za Gazu“.
Předseda Zelených Zack Polanski (sám je židovského původu) po svém loňském nástupu do čela strany deklaroval, že cílem Zelených je zastavit Reform UK. Polanski opakovaně mluví o tom, že chce „vzít si populismus zpátky“ a použít jeho jednoduchý, srozumitelný jazyk k prosazování zelené a sociálně spravedlivé politiky. Otevřeně říká, že studuje taktiky Reform UK a Farageova stylu, aby je obrátil proti nim a oslovil voliče, kteří se cítí politicky opuštění. Jeho strategie se poprvé výrazně projevila právě v Gorton & Denton. A zjevně mu to funguje.
Ačkoli jsem rád, že nezvítězila Reform UK, mám z výsledku velice smíšené pocity. Ty jsem už loni vyjádřil ZDE, poté co jsem po zvolení Polanského do čela Zelených z této strany po mnoha letech vystoupil. Absolutně odmítám jakoukoli formu islamofobie, ale stejně tak i antisemitismu. To byl poměrně velký problém v části Labour Party, především mezi částí příznivců okolo Jeremyho Corbyna. Jak se přesouvají voliči Labour směrem k Zeleným, přesouvají se k nim i ti, kteří otevřeně nenávidí Židy. To je prostě fakt.
Zvláštní pachuť doplňovacích voleb v Gorton & Denton dokresluje incident, který se stal včera v noci, kdy někdo postříkal sochu Winstona Churchilla na londýnském náměstí Parliament Square nápisy „Sionistický válečný zločinec“, „Free Palestine“, „Globalizujte intifádu“. Britskou politiku čekají turbulentní časy. Nevím, jak to skončí. Co vím ale jistě, že já si rozhodně nebudu vybírat mezi nenávistí k muslimům a nenávistí k Židům.