Události v Česku nekomentuji často, ale sjezd sudetských Němců v Brně si okomentovat prostě nemůžu odpustit.
Sudetoněmecký sjezd (Sudetoněmecký krajanský sněm) se letos konal v Brně. Šlo o 76. ročník, probíhající ve dnech 22.–25. května 2026. A část české společnosti se opět předvedla jako banda naprosto ignorantskych hovad. Není náhoda, že jde o stejný segment veřejnosti, který volí především SPD. Pro zahraniční čtenáře dodávám, že tato zkratka sice shodou okolností odpovídá německé sociální demokracii, ale podobnost končí u písmen. Česká SPD je komerčně‑fašistický politický projekt, který cílí na nejméně vzdělanou a nejmanipulovatelnější část populace. Stranu vede bývalý prodavač popcornu z tokijského metra, později majitel cestovní kanceláře pro plyšáky, který nakonec zjistil, že největší zisky plynou z obchodu se strachem a nenávistí a tak si založil tuto obskurní partaj.
Sudetoněmecké krajanské sdružení opakovaně a veřejně odsoudilo nacistické zločiny spáchané na českém území během druhé světové války. Bohužel jsou to Češi, kdo dodnes nedokázali přijmout plnou odpovědnost za zločiny, kterých se dopustili při násilném poválečném odsunu Němců. A mnohé z těchto činů byly neméně otřesné jako to, co za války páchali nacisté na Češích.
Sjezd sudetských Němců, poprvé uspořádaný v České republice, měl být symbolem usmíření mezi Čechy a Němci. Spoluorganizátorem za českou stranu bylo sdružení Meeting Brno, pokračování iniciativy Rok smíření, která vznikla v návaznosti na vyjádření lítosti města Brna nad poválečným vyhnáním německojazyčného obyvatelstva na základě kolektivní viny. Součástí této iniciativy byla i první Pouť smíření, která se od té doby koná každoročně. Meeting Brno se postupně stal platformou pro česko‑německý dialog.
Letošního festivalu smíření se zúčastnil například Nick Winton, syn sira Nicholase Wintona, zachránce stovek židovských dětí. Spolu s ním dorazily i některé z těchto zachráněných dětí, například Eva Paddocková nebo Milena Grenfell‑Bainesová. Společně s dalšími hosty chtěli jasně deklarovat vůli k vzájemnému porozumění a usmíření.
A proti nim se postavil klasický lumpenproletariát elektorátu SPD – hlučný, agresivní, nevzdělaný a dokonale manipulovatelný dav, který nerozumí ani historii, ani kontextu, ani tomu, proč je smíření důležité. Zato velmi dobře rozumí nenávisti, protože ta je jediným jazykem, který jejich politické idoly ovládají. Tahle bezcenná sebranka, která v době covidové pandemie nosila na hrudi přišité žluté židovské hvězdy, aby demonstrovala svůj „útlak“, se tentokrát navlékla do muklovských mundúrů vězňů koncentračních táborů. A ani na okamžik jim nepřišlo trapné takto exhibovat před skutečnými oběťmi holokaustu.
Tihle samozvaní „čeští vlastenci“ se sice tentokrát oháněli českými vlajkami, ale jinak s oblibou mávají těmi ruSSkými. Jsou to totiž ti samí lidé, kteří se doma bijí v prsa o českou suverenitu, ale zároveň otevřeně fandí Putinovi a papouškují kremelskou propagandu.
A když tihle „bojovníci za české hodnoty“ začali sborem hulákat husitský chorál Kdož sú boží bojovníci, bylo to už jen groteskní vyvrcholení celé té ubohé frašky. Píseň, která kdysi burcovala k odporu proti skutečnému útlaku, se v jejich podání změnila v trapnou kulisu pro malost, nenávist a lidskou debilitu.
Při pohledu na tuhle trapnost jsem se do morku kostí styděl, že jsem Čech.
